Novinky a akce e-mailem
Chcete od nás dostávat novinky přímo na svůj e-mail?
Tato stránka je chráněna službou reCAPTCHA. Zjistit více.
Informace získané prostřednictvím Google reCAPTCHA podléhají Pravidlům ochrany osobních údajů a Smluvním podmínkám společnosti Google a používají se všeobecné bezpečnostní účely (nepoužívají se na přizpůsobenou reklamu společnosti Google)

Další kovy

Přidáno: 01.06.2020
|
Prečítate za 5 min.

Zlato - /Au/ Aurum

 

Olovo - /Pb/ Plumbum

 

Kadmium /Cd/

ZLATO
Au
 = aurum


protonové číslo:  79
relativní atomová hmotnost:  196,96
hustota:  19,3


VÝSKYT:
- V přírodě se zlato vyskytuje převážně v ryzí formě, ale může se nacházet v menší míře i ve sloučeninách.
-  Zlato také často provází stříbro a někdy i železo v jejich rudách, ale je zde obsaženo pouze ve stopovém množství.
-  Je také obsaženo i v mořské vodě, ale zatím bohužel není znám vhodný způsob jeho těžby z tohoto jistě významného zdroje.
-   V Česku jsou zlatonosné žíly ve středních Čechách (např. Jílové u Prahy, Roudný), v Jeseníkách (Zlaté Hory) a v okolí Kašperských hor, na Slovensku u Kremnice

VLASTNOSTI:
- Zlato je měkký a ušlechtilý kov žluté barvy, který je velmi málo reaktivní.
-  Nereaguje ani s kyslíkem ani se sírou. Je také odolné vůči hydroxidům i kyselinám a rozpouští se pouze v lučavce královské,což je směs kyseliny dusičné a chlorovodíkové v objemovém poměru 1:3. Rozpouští se také v roztocích kyanidů. Je dobře vodivé, pro teplo i elektřinu.
-  Nejčastěji se zlato používá ve slitině se stříbrem (zelené zlato)

VÝROBA:
-  Postupným rozpadem a zvětráváním hornin a minerálů se zlato dostalo do řek a potoků, které vytvořily nánosy zlatonosného písku. Nejstarší a nejjednodušší způsob těžby zlata je rýžování, při kterém se tento zlatonosný písek přeséval a vybíraly se malé částečky zlata. V dnešní době jsou však téměř všechna významná rýžoviště vyčerpána a zlato se musí těžit z hornin na obsah zlata velmi chudých.
-  Druhý způsob výroby zlata je založen na jeho rekci s roztokem kyanidu (většinou kyanid sodný - NaCN nebo kyanid draselný - KCN) za přístupu vzduchu.
 
                4Au + 8NaCN + O2 + 2H2O → 4Na[Au(CN)2] + 4NaOH
 
-  Tyto dvě metody na výrobu zlata jsou sice účinné, ale při neuváženém používání, což není dnes výjimkou, bohužel velmi drastické k přírodě a životnímu prostředí.

POUŽITÍ:
-   nás zajímá především výroba šperků, ozdobných předmětů, dále v elektrotechnice. Slitiny obsahují různé množství zlata. (Čisté zlato má 24 karátů, ve šperkařství se používá zlato jen 14-ti karátové),mincovnictví, sklářství( barvení, zlacení skla), počítačový průmysl( kontakty mikroprocesorů)
- ve zdravotnictví: Zlato je již dlouhou dobu součástí většiny dentálních slitin, tedy materiálů sloužících v zubním lékařství jako výplně zubů napadených zubním kazem nebo pro konstrukci můstků a jiných aplikacích. Důvodem je především zdravotní nezávadnost zlata, které je natolik chemicky inertní, že ani po mnohaletém působení poměrně agresivního prostředí v ústní dutině nepodléhá korozi. Čisté zlato je však příliš měkké a proto se v aplikují jeho slitiny především s mědí, stříbrem, palladiem, zinkem, cínem, antimonem.
 
Biolog. význam:
- zlato má  antiseptické účinky a  ve formě různých preparátů se používá jako lék a bylo ověřeno, že zvyšuje odolnost organismu.
 
Nejběžnějšími sloučeninami jsou
- AuCl3 - chlorid zlatitý
- Au2O3 -oxid zlatitý,ten vzniká rozpuštěním zlata v Lučavce královské.
- H[AuCl3]-kyselina Tetrachlorozlatitá, ta vzniká reakcí zlata s kyselinou chlorovodíkovou nasycenou chlorem.
 


Olovo

 chemická značka: Pb (lat. Plumbum)  
 
- je nízkotavitelný,šedý, měkký, velmi těžký, toxický kov.

Je poměrně špatným vodičem elektrického proudu. Je velmi odolné vůči korozi ale může se velmi pozvolna rozpouštět v měkké vodě. Za normálních podmínek je olovo odolné a neomezeně stálé vůči atmosférickým vlivům. Dobře se rozpouští především v kyselině dusičné, koncentrovaná kyselina sírová jej naopak pasivuje a olovo s ní nereaguje.

Elementární olovo se v přírodě vyskytuje pouze vzácně. Nejběžnějším minerálem a zároveň olověnou rudou je sulfid olovnatý, galenit PbS. Dalšími méně běžnými minerály olova jsou cerusituhličitan olovnatý PbCO3 a anglesit, síran olovnatý PbSO4. Dále se olovo často vyskytuje jako doprovodný prvek v rudách zinku stříbra
                                                                                                               
Při získávání olova z rudy je obvykle hornina jemně namleta a flotací oddělena složka s vysokým zastoupením kovu. Následuje pražení rudy, které převede přítomné sulfidy olova na oxidy.
                                                                                                                    
 Kovové olovo se pak z praženého koncentrátu rud získává běžnou žárovou redukcí elementárním uhlíkem (obvykle koks)

Jedním z největších zpracovatelů olova je do současné doby průmysl, vyrábějící elektrické akumulátory. Olovo také velmi účinně pohlcuje rentgenové záření a gama paprsky a slouží proto jako ochrana na pracovištích, kde se s tímto vysoce energetickým elektromagnetickým zářením pracuje. Přídavky olova do skla zvyšují značně jeho index lomu a olovnaté sklo je prakticky výhradní surovinou pro výrobu skleněných lustrů i řady dekorativních skleněných předmětů (vázy, popelníky, těžítka…).
                                                                                                                                                   
Toxicita olova je zvláště významná pro dětský organismus. Trvalá expozice dětského organismu i nízkými dávkami olova je příčinou zpomalení duševního vývoje a nepříznivých změn v chování.          
 Olovo se po vniknutí do organismu ukládá hlavně v kostech,játrech,slezině a v určitém množství se nachází v krvi. Otrava olovem může vyvolat neschopnost koncentrace a učení, poruchu krvetvorby,leukémii,orgánové poškození,ve vážných případech i smrt. Nejvíce citlivé na olovo jsou těhotné ženy a malé děti.                                                         
 Typickými příznaky otravy olovem jsou bledost obličeje a rtů, zácpa, nechuť k jídlu, bolesti hlavy, křeče, poškození mozku a poruchy centrálního nervového systému.

 



KADMIUM 
značka: cd
 
Vlastnosti: měkký, lehce tavitelný, toxický kovový prvek. Patří mezi těžké kovy. Je to bílý kov svými vlastnostmi podobný zinku
 
Využití: Vzhledem k jeho toxicitě je jeho praktické využití omezováno na nejnutnější minimum. Kadmium se uplatňuje jako přísada do různých slitin, na výrobu galvanických článků, dále jako lapač neutronů v jaderných elektrárnách, jako antikorozní materiál, do slitin na zubařské plomby. Využívá se také jako stabilizátor při výrobě plastů.
výskyt: V přírodě se vyskytuje sporadicky. Poměrné množství kadmia v zemské kůře je asi 0,15 - 0,2 mg/kg. Je tedy mezi chemickými prvky zemské kůry na 67. místě
 
Výroba: Doprovází zinečnaté rudy, ze kterých se také vyrábí frakční destilací anebo elektrolýzou.
 
Reakce: Reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Na vzduchu shoří na oxid kademnatý. Sloučeniny kadmia jsou mimořádně jedovaté. Jeho nebezpečnost tkví mimo jiné v tom, že podobně jako rtuť anebo olovo vytváří i organické sloučeniny.

Účinky na zdraví lidí a zvířat
Kadmium se do našeho těla může dostat několika cestami. S malými částicemi prachu dýchacími cestami. Zažívacím traktem při polykání hlenů. V plicích se vstřebává 10 - 40 % kadmia v závislosti na jeho chemické formě, páry se absorbují až z 50 %, v trávicím traktu se váže až 29 % kadmia, které přijmeme. Denní příjem kadmia se u lidí pohybuje na úrovni 50 µg

Eliminace kadmia v organismu živočichů je velmi pomalá. V lidském těle se hromadí hlavně v ledvinách a játrech, přičemž příjem i velmi malých dávek tohoto kovu může vést k selhání ledvin. Největší podíl z celkového obsahu v organismu je v játrech, kde je při syntéze methalothioneinu vázáno 80 - 90 % kadmia, které již nemůže negativně působit v organismu. V krvi koluje jen málo kadmia, ale je nebezpečné pro vyvíjející se plod, protože je možný jeho průchod placentou. Kadmium také dokáže vytěsnit zinek z různých enzymů, a tím porušit průběh metabolických reakcí.

Poločas rozpadu kadmia v různých orgánech savců je 7 - 40 let (ledviny vylučují denně 0,3 - 0,7 mg Cd, čili asi 0,006 %). Se zvýšením jeho koncentrací kadmia v ovzduší byly zjištěny častější disfunkce ledvin, podle IARC (Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny) narůstá riziko rakoviny prostaty a dýchacího aparátu. S věkem zatížení organismu kadmiem roste, u kuřáků až dvojnásobně.

Akutní otravy kadmiem jsou velmi vážné. Způsobují zvýšení krevního tlaku, selhání ledvin a rozklad červených krvinek.
Zdroje: Wikipedia,  bezjedu.arnika.org

 


Zpět na seznam článků
Zavřít

K článku nebyly přidány žádné komentáře vložit nový komentář

Copyright 2020 - 2021 © www.cinovane-sperky.cz